ÚvodO společnostiAktualityIvan Špirakus: EU je sociální skanzen. Pojistný trh naštěstí funguje spolehlivě

Ivan Špirakus: EU je sociální skanzen. Pojistný trh naštěstí funguje spolehlivě

4. března 2025 | Rubriky: Aktuality

Jak jste obecně spokojen s flexibilitou změn a zaváděním novinek v pojišťovnách a to nejen, co se týká produktů, ale i nastavených procesů?

Dynamický technologický vývoj žene celý pojistný trh kupředu. Padly některé dlouholeté bariéry, které často uměle vytvářela právní nebo compliance oddělení. Zvláště za covidu se ukázalo, že mnohé procesy lze digitalizovat, protože to bylo nezbytné pro zachování obchodu. Přesto máme stále obrovský prostor pro zlepšování. Mnoho systémů není vzájemně propojeno. Například zatímco vznik smlouvy probíhá poměrně hladce, její následná správa přináší značné komplikace. Není jednoduché provádět změny snadno a uživatelsky příjemně přes různé webové služby a rozhraní pojišťoven – někdy je to skutečně krkolomné. Typickým příkladem jsou problémy s výpověďmi smluv a digitálním podepisováním.

Když dostaneme e-mailem naskenovaný a propiskou podepsaný dokument, tak to ve skutečnosti není digitalizace. Nejsou v tom žádná strukturovaná data, která by se automaticky propisovala do systému a spouštěla návazné procesy, jako je třeba právě ukončení smlouvy. Všechno je to stále ruční práce. V podstatě jsme jen nahradili fax e-mailem, ale pořád si posíláme vytištěné dokumenty s vlastnoručním podpisem. Abych nebyl ale úplně negativní, tak určitě dobrým trendem je, když pojišťovna provozuje digitální podatelnu, jejíž systém zaeviduje e-mail, přidělí mu číslo jednací, potvrdí přijetí a pošle dokument na OCR systém, který se jej pokusí s různou mírou úspěšnosti dekódovat a dále zpracovat. Úspěšnost těchto systémů zatím není stoprocentní, ale jde o správný směr, který by mohl výrazně usnadnit a zrychlit administrativu v pojišťovnictví.

Existují zahraniční produkty, které Vám v nabídce pojišťoven působících na našem trhu chybí a které by u nás mohly uspět?

Tohle je skutečně velké téma, nad kterým si produktoví manažeři pojišťoven neustále lámou hlavu. Po letech zkušeností v oboru jsem však v tomto ohledu poněkud skeptický. Zdá se, že většina klientů ve skutečnosti o nové produkty příliš nestojí – často jde spíše o marketingové aktivity samotných pojišťoven než o reálnou poptávku.

Na druhou stranu existují situace, kdy klienti o určité pojištění zájem mají, ale na českém trhu jednoduše neexistuje. A zde narážíme na problém, který se jen tak nezmění – český trh je poměrně malý. Pokud by si nějaký specializovaný produkt sjednalo jen několik tisíc klientů, náklady na jeho vývoj, správu a distribuci by byly tak vysoké, že by se pojišťovnám nevyplatilo jej nabízet. Teoreticky by bylo možné takové produkty získat ze zahraničí, ale jejich cena by v důsledku individuálního sjednávání vystoupala tak vysoko, že by pro klienty ztratily smysl.

Evropští regulátoři se snažili tento problém řešit zavedením přeshraničních pojistných produktů v rámci jednotného evropského trhu. Myšlenka byla jednoduchá – pokud by česká pojišťovna daný produkt nenabízela, mohl by si jej klient sjednat například u Lloyd’s, kteří mají pobočku v Belgii a mohou své produkty volně nabízet v celé EU.

V praxi však tomuto modelu brání několik zásadních překážek. Největší problém představují rozdíly v národních právních úpravách a obavy klientů z řešení případných sporů v zahraničí. Pokud si sjednám pojištění například u německé pojišťovny, v případě problému musím komunikovat v Německu a případně se i soudit podle německého práva. To je pro většinu klientů zásadní bariéra – náklady na právníky, neznalost místních předpisů a složitost přeshraničního vymáhání práv jsou v retailovém pojištění často nepřekonatelné.

Situace je odlišná v oblasti firemního pojištění, kde podniky využívají služby makléřů, kteří se o procesní stránku postarají. U velkých pojistných smluv v řádu milionů korun se navíc vedlejší náklady na administrativu a právní podporu lépe rozloží, a proto dává přeshraniční řešení větší smysl. V retailovém pojištění se však myšlenka volného evropského trhu v praxi příliš neprosadila. A dokud nebudou odstraněny legislativní bariéry a sjednoceny podmínky v rámci EU, zůstane tento problém nadále aktuální.

Inflace u nás se pohybovala kolem dvouprocentního cíle České národní banky. Jak byste odhadl její vývoj pro rok 2025 a promítá se její výše podle Vašeho názoru dostatečně do výše pojistného i do růstu nákladů na pojistná plnění?

Inflační křišťálovou kouli bohužel nemám. Předpovídat inflaci je vždy složité – i experti České národní banky se svými makroekonomickými modely často nejsou schopni přesně odhadnout její vývoj. Pokud však nedojde k žádné nečekané události, například v podobě geopolitického otřesu či dramatických změn v ekonomické politice USA po nástupu Donalda Trumpa do funkce prezidenta, mohla by se inflace v roce 2025 udržet v rozmezí 2 až 3 %. To je relativně stabilní a akceptovatelná úroveň, zvláště ve srovnání s nedávnými dvoucifernými hodnotami.

Co se týká vlivu inflace na pojistné sazby, zde jako odvětví stále čelíme výzvám. Ani předchozí inflační vlnu se pojišťovnám nepodařilo plně promítnout do cen pojistného. Důsledkem toho přetrvává problém podpojištění majetku i rostoucí škodní inflace – tedy růstu cen oprav, stavebních materiálů a dalších nákladů spojených s pojistnými plněními.

Na trhu však probíhá řada iniciativ zaměřených na boj proti podpojištění. Asociace českých pojišťovacích makléřů ve spolupráci s Českou asociací pojišťoven realizovaly v minulém roce rozsáhlé vzdělávací aktivity, jejichž cílem je zvýšit povědomí o tomto problému a pomoci zprostředkovatelům efektivně reagovat. Česká asociace pojišťoven navíc vyvinula Kalkulačku orientační pojistné hodnoty nemovitostí, která pomáhá retailovým klientům správně nastavit pojistné částky.

Navzdory těmto krokům zůstává podpojištění stále aktuálním problémem. Pojišťovnictví se s touto výzvou bude muset v příštích letech aktivně vypořádávat, protože pokud pojistné sazby nebudou dostatečně reflektovat inflaci, může to v dlouhodobém horizontu negativně ovlivnit schopnost pojistného trhu plnit svou základní funkci – poskytovat klientům adekvátní finanční ochranu.

Zmínil jste Donalda Trumpa a jeho opravdu razantní vstup do úřadu, jak byste zhodnotil jeho transakční celní politiku?

Zavádění cel ze strany nového amerického prezidenta Donalda Trumpa samozřejmě může mít významné dopady na globální obchod a ekonomiku, ale otázka obchodní války závisí na reakci ostatních hráčů na trhu. Historicky jsme viděli, že protekcionistická politika může vyvolat odvetné kroky, které vedou k eskalaci napětí. Pokud se dotčené země rozhodnou odpovědět podobnými opatřeními, může to spustit řetězovou reakci, která skutečně povede k obchodní válce. Zásadní otázkou je, jak velký bude dopad na jednotlivé sektory a jak flexibilně dokážou firmy reagovat. Vyšší cla mohou vést k růstu cen dováženého zboží, což ovlivní nejen spotřebitele, ale i podniky, které jsou závislé na dodavatelských řetězcích z USA nebo jiných zasažených zemí.

Z českého pohledu může být situace složitější – jsme součástí Evropské unie, která pravděpodobně bude jednat kolektivně. To znamená, že pokud EU zareaguje protiopatřeními, dopady můžeme pocítit i my. V některých odvětvích, jako je automobilový průmysl nebo strojírenství, by to mohlo znamenat citelný zásah. Ekonomická historie ukazuje, že obchodní války málokdy končí dobře pro kterékoliv zúčastněné strany. Většinou vedou k narušení trhu, vyšším cenám a zpomalení hospodářského růstu. Zda se situace skutečně vyhrotí, závisí na tom, do jaké míry budou ostatní země ochotné přistoupit k vyjednávání, nebo zda Trumpova cla zůstanou spíše izolovaným opatřením bez širšího dopadu.

Evergreenem současného finančního trhu je evropská regulace. Nemá asi cenu se moc věnovat jednotlivým směrnicím, ale spíše se zeptám, která ze všech relevantních směrnic týkajících se Vašeho byznysu Vám dává největší smysl a považujete ji za opravdu proklientskou a tržně přínosnou?

Z principu považuji za správné, že existuje systém jednotného evropského pasu. Díky tomu mají jak zprostředkovatelé, tak klienti širší možnosti výběru v rámci celého evropského trhu, i když zde samozřejmě přetrvávají zmíněné bariéry. Velkou výhodou je, že pojišťovny se nemusí registrovat v každém jednotlivém státě a složitě získávat licenci. To je například zásadní rozdíl oproti Spojeným státům, kde musí jak pojišťovna, tak makléř pro každý stát získat zvláštní licenci. V tomto ohledu je evropská regulace rozhodně pozitivní a usnadňuje volný pohyb finančních služeb.

Na druhé straně však evropská regulace přináší obrovskou administrativní zátěž. Neustálé papírování, hory dokumentace pro klienty, kterou stejně málokdo čte – to jsou věci, které často působí spíše kontraproduktivně. Naštěstí se většina těchto podkladů už dnes připravuje v digitální formě, takže se alespoň šetří přírodní zdroje. Věřím, že se brzy podaří prosadit i změnu, která by nastavila elektronickou formu dokumentace jako primární. Dnes je situace opačná – klient má nárok primárně na papírové dokumenty a elektronickou verzi dostane pouze v případě, že si ji výslovně zvolí. Pokud by se toto pravidlo otočilo, výrazně by to zjednodušilo distribuci informací i celý administrativní proces.

Jak je vývoj kolem důležité regulace Retail Investment Strategy (RIS)?

Retail Investment Strategy je stále v procesu vyjednávání a probíhá trialog, tedy jednání mezi Evropským parlamentem, Radou EU a Evropskou komisí. V této fázi přetrvává značná nejistota ohledně konečné podoby regulace. Důvodem je především fakt, že původní návrh obsahuje velký objem povinností, jejichž konkrétní podobu má stanovit evropský orgán dohledu EIOPA prostřednictvím prováděcích vyhlášek a nařízení. Dokud tyto dokumenty nebudou připraveny, nebude jasné, jaké dopady bude mít regulace na trh a na samotné zprostředkovatele.

Pozitivní zprávou je, že se začíná hovořit o možné revizi směrnice o distribuci pojištění (IDD). Současný systém totiž rozděluje trh na dvě kategorie – standardní pojištění a pojištění velkých rizik. Toto dělení vychází z evropské praxe, avšak má své nedostatky. Příkladem může být pojištění lodí: původně mělo toto pojištění pokrývat velké nákladní tankery, nicméně podle stávající legislativy spadají do stejné kategorie i malé rekreační lodě vlastněné běžnými občany.

To v praxi znamená, že se na tyto produkty pohlíží jako na velká rizika, a proto pro ně platí odlišná regulace – například není nutné vést záznamy z jednání s klientem. V přímořských zemích, jako je Francie, Španělsko, Chorvatsko či Řecko, se proto ukázalo, že mnoho klientů, kteří si sjednávají pojištění pro své rekreační lodě, není chráněno stejnými spotřebitelskými pravidly jako v případě jiných pojistných produktů. Paradoxně jsou totiž považováni za velké podniky.

V reakci na tyto problémy se nyní zvažuje změna přístupu – namísto současného rozdělení podle typu rizika by se mohlo zavést rozlišení mezi občany a podnikateli. Tento princip by odpovídal například regulaci úvěrů, kde směrnice Consumer Credit Directive řeší pouze spotřebitelské úvěry, a nikoliv firemní financování.

Taková změna by měla velký smysl a významně by usnadnila práci pojišťovacím makléřům i dalším zprostředkovatelům. Především by však zajistila vyšší ochranu klientů, kteří dnes kvůli stávající legislativě spadají do nesprávné kategorie. Je tedy určitá naděje, že by se regulace mohla pro jednou vyvíjet pozitivním směrem.

Ivan Špirakus, místopředseda představenstva a generální ředitel INSIA a.s.

Bývalý šéf Evropské centrální banky Mario Draghi představil zprávu, ve které detailně popisuje, jak Evropská unie roste pomalu a nezvládá konkurovat zbytku světa. Jak se Vám tohle velmi přísné hodnocení četlo?

Draghiho zpráva je přesně ten případ, kdy někdo konečně nahlas řekl, že „král je nahý“. A co je nejzajímavější – prakticky všichni, kdo ji četli a komentovali, s ní souhlasí. Nikdo netvrdí, že by se Draghi mýlil, že by jeho analýza byla nepřesná nebo realita jiná. Od té doby ale sledujeme spíše politické debaty o tom, co s tím dělat – zatím však bez konkrétních řešení. A obávám se, že ani žádná nepřijdou.

Zpráva objektivně popisuje stav, který už dnes není dobrý, a bohužel to vypadá, že se bude jen zhoršovat. Dynamika, kterou vidíme ve Spojených státech nebo v Asii, není v Evropě replikovatelná. Zdá se, že místo aktivního hledání řešení se smiřujeme s rolí „super skvělého sociálního skanzenu“ – tedy ekonomicky stagnujícího, přeregulovaného, ale zatím stále fungujícího systému, který se však globálně stává čím dál méně konkurenceschopným.

Příkladů je celá řada. Například společnost Apple představila nové služby umělé inteligence pro iPhony, ale v Evropské unii je nespustí. Proč? Protože evropská regulace je tak přísná, že se firmě jednoduše nevyplatí je zde nabízet. Podobný trend vidíme i v pojišťovnictví – náklady na přizpůsobení produktů místním regulatorním požadavkům jsou tak vysoké, že se některé služby na evropský trh vůbec nedostanou. A paradoxem je, že situace stále není tak špatná, aby Evropu donutila k akci. Možná až bude krize ještě hlubší, přijde tlak na změnu – jenže tehdy už může být pozdě. Historie je plná příkladů kdysi vyspělých civilizací, které se ocitly v úpadku. Inkové bývali mocnou říší, ale nakonec zmizeli. A kdo ví, možná i Evropa sleduje svůj vlastní příběh v přímém přenosu. Jedinou pozitivní zprávou je, že pojišťovnictví v Evropě zatím funguje stabilně. Máme zde kapitálově silné pojišťovny a klíčové zajišťovny, které si udržují pevnou pozici.

Mohl byste popsat, v jaké kondici se nachází na začátku roku 2025 společnost INSIA?  Připravujete produktové inovace a novinky?

Věřím, že společnost INSIA vstupuje do roku 2025 ve skvělé kondici. Uplynulý rok byl pro nás ve znamení inovací a významného pokroku, zejména v oblasti technologických nástrojů. A co je důležité – na letošní rok máme naplánováno mnoho dalších vylepšení. Dalo by se říct, že pokračujeme v duchu „drobného pokroku v mezích zákona“ (úsměv).

Z klíčových novinek bych určitě zmínil mobilní aplikaci Domov, na které v současnosti dolaďujeme poslední detaily. Od této aplikace si hodně slibujeme, především pokud jde o správné nastavení pojistné částky pro domácnosti. Podpojištění nemovitostí je sice velké téma, ale ještě častějším problémem bývá nesprávně nastavené pojištění domácností. Proto jsme vytvořili intuitivní nástroj, který klientům umožní provést tzv. „domácí inventuru“. Princip je jednoduchý – uživatel si projde jednotlivé místnosti svého bytu či domu, nafotí svůj majetek a k jednotlivým položkám přiřadí přibližnou hodnotu. Na základě těchto údajů aplikace spočítá doporučenou pojistnou částku, aby měl klient jistotu, že jeho pojištění odpovídá skutečné hodnotě majetku. Zároveň aplikace slouží jako bezpečná digitální záloha. V případě škody – například požáru – bude mít klient k dispozici kompletní dokumentaci svého majetku, kterou může předložit pojišťovně, což výrazně usnadní proces likvidace pojistné události. Další užitečnou funkcí aplikace bude například upozornění na expiraci detektoru oxidu uhelnatého. Klient obdrží včasné oznámení, že je potřeba detektor vyměnit, což může přispět k vyšší bezpečnosti domácnosti.

Momentálně probíhá testovací provoz, během kterého ladíme poslední detaily. Jakmile dokončíme finální úpravy, aplikace bude dostupná široké veřejnosti. Věříme, že se stane užitečným nástrojem pro naše klienty a pomůže jim nejen s nastavením správného pojištění, ale i s ochranou jejich majetku.

A úplně na závěr mám jeden vizionářský až prorocký dotaz. Kdybyste měl tu moc a jedním přáním mohl ovlivnit budoucnost českého pojišťovnictví, co byste si přál?

Pokud bych měl tu moc a mohl jedním přáním ovlivnit budoucnost českého pojišťovnictví, přál bych si, aby mladí lidé stáli frontu na práci v tomto krásném oboru, který má hluboký smysl – chrání lidi i firmy před finančními dopady nečekaných situací, pomáhá jim překonat krizové okamžiky a často doslova zachraňuje životy.

Děkuji Vám za rozhovor.

Zpět | Nahoru | Tisk

Sledujte INSIA na sociálních sítích